O lezení v Patagonii se mezi horolezci mluví s úctou. Většina dní v roce zde proprší a vanou zde silné větry. Počasí se zde změní během hodiny. Nejvyšší hora je zde Fitz Roy a tu jsem si vybrali za svůj cíl.
Nejdříve jsme chtěli zkusit Argetínskou cestu, která se leze nejčastěji a má nejbližší nástup pod stěnu.V této oblasti je to hodně o trpělivosti a počasí. Mnozí zde jezdí i na tři měsíce a vracejí se bez vrcholu. I když máte večer pěkně a jste pod stěnou, je nutné si ve sněhu vykopat jeskyni na přespání. Větry jsou zde tak silné, že jim stan těžce odolává.
Tato příhoda se mi stala na expedici v Grónsku. Když nás eskymák motorovým člunem dopravil do lezecké oblasti, rozloučili jsme se, že přijede za 45 dní. Vytahali jsme všechny naše věci dále od moře a postavili náš základní tábor. V této oblasti v tuto roční dobu bylo světlo po celý den, a tak jsem se rozhodnul, že půjdu vyzkoušet, jestli jsou zde nějaké ryby. To co se dělo nemělo nic společného s rybařením. Jenom jsem nahodil, už se hnal za návnadou celý houf mořských pstruhů. Po dvaceti minutách rybaření jsem toho nechal, prostě mne to nebavilo.
Něco podobného jsem potom zde, ani nikde jinde už nezažil. Další dny jsem na záběr poctivě čekal i hodiny a byl rád za každý úlovek.
Eskymák opravdu za 45 dní přijel.
Foto http://paveltrefil.cz/fotogalerie/category/15-gronsko-ulamertorsuaq