O lezení v Patagonii se mezi horolezci mluví s úctou. Většina dní v roce zde proprší a vanou zde silné větry. Počasí se zde změní během hodiny. Nejvyšší hora je zde Fitz Roy a tu jsem si vybrali za svůj cíl.
Nejdříve jsme chtěli zkusit Argetínskou cestu, která se leze nejčastěji a má nejbližší nástup pod stěnu.V této oblasti je to hodně o trpělivosti a počasí. Mnozí zde jezdí i na tři měsíce a vracejí se bez vrcholu. I když máte večer pěkně a jste pod stěnou, je nutné si ve sněhu vykopat jeskyni na přespání. Větry jsou zde tak silné, že jim stan těžce odolává.
Argentínskou cestu jsme dolezli asi dvě stě metrů pod vrchol. Pokazilo se počasí a tak jsme slanili. Lana zde nejde hodit jen tak dolů pod sebe, neboť díky větru se vám během okamžiku objeví nad hlavou, a pokud se vám zachytí za nějaký hrot, máte dost velký problém. Takže i slaňování ve špatném počasí je boj.
Po tomto pokusu jsme se rozhodli si trochu odpočinout a zajít si do civilizace na pivko. Zde nás zaujal plakát Fitz Roy s cestou Supercanaleta. Bylo rozhodnuto.
Tato cesta se moc neleze vzhledem k její délce 1600 metrů a značně dlouhému nástupu. Za tři dny úmorné dřiny s batohy jsme byli pod stěnou. Bylo krásné počasí a my byli unaveni. Riskli jsme to bez kopání jeskyně a noc byla otřesná. Ráno jsme měli vše totálně mokré. Znovu se udělalo pěkně, tak jsme sušili. Najednou přišel poryv větru, a než jsem stačil sušené věci zalehnout, byl jsem o některé oblečení lehčí. Vykopali jsme jeskyni s tím, že pokud bude ráno pěkně polezeme.
První den lezení nám počasí přálo. Druhý den se počasí zhoršilo, a museli jsme se rozhodnout. Moc se nám nechtělo absolvovat zpáteční cestu lavinovým terénem, a taky jsme už byli značně vysoko ve stěně, a slanění by bylo značně komplikované. Tak jsme zvolili cestu nahoru. Třetí noc ve stěně byla nepříjemná, venku zuřila bouře. Už jsme neměli skoro žádné jídlo-byli jsme mino náš základní tábor už šestý den a na slanění pod stěnu jsme z této výšky neměli ani dost materiálu. Počítali jsme se sestupem z vrcholu slaněním Argentínskou cestou, kterou jsme dříve dolezli těsně pod vrchol. Tímto slaněním by jsme se dostali na tu část hory, kde jsme měli základní tábor. Myslím, že jsem se v noci modlil k Bohu, aby se počasí zlepšilo, i když v té době jsem byl ateista.
Ráno byla obloha bez mráčků a naše životy byly zachráněny. Dolezli jsme na vrchol a vzhledem k dlouhým dnům, které v této roční době zde panovaly se nám podařilo do půlnoci proslaňovat celou Argentínskou cestu.
Foto http://paveltrefil.cz/fotogalerie/category/29-patagonie-fitz-roy